Jste vášniví hráči deskových her, ale máte malé děti a přemýšlíte, jak je vést k vašemu hernímu koníčku? Jakou hrou začít? A v kolika letech? Nebojte se, rozhodně nemusíte čekat do 5 let. Na trhu existují hry pro nejmenší děti už od 2 let. Avšak samozřejmě na hraní, a především trpělivost u her, je potřeba děti připravovat odmalička.
Jak jsem již v úvodu řekla, první deskové hry jsou vhodné přibližně od 2 let věku. Samozřejmě začít zkoumat reakce dětí můžete i dříve. .Jako první deskové hry jsou vhodné ty, jejichž hrací doba nepřekročí 10 minut. Čím méně, tím více. Skvělá je značka Haba a Djeco. Na českém trhu se pak nebojte sáhnout po značce Efko (jsou jen více edukativní než herní).
1) Seznámení s hrou
Nechte děti, aby se s hrou seznámily po jejich. Rozbalte jednotlivé komponenty, ať si je osahají. Společně je pojmenujte. Sledujte, jak si vaše dítě začne s hrou hrát. Zda ho vůbec zaujme a bude si chtít s komponentami hrát. Tady je dobré sledovat tzv. senzitivní období dítěte - tj. jevy a věci, o které jeví zájem. Je pak vyšší šance, že u hry vydrží déle. Například: Hraje si dítě s auty a milujete hasiče? Pak volte první hru Hasiči.
2) Fáze (ne)pravidel
Nesnažte se děti hned naučit všechna pravidla (i když jich často není mnoho). Je fajn mu je opakovat, přitom s komponentami hry hýbat a názorně ukazovat. Ale když vycítíte, že takto to dítě nebaví, není na to ještě zralé, prostě ho nenuťte a naopak pravidla zjednodušte.
Například u již zmíněné velice populární hry Ovocný sad začněte tím, že dítko naučíte házet kostkou a podle hozené barvy najít odpovídající druh ovoce (nebo říci, jaká barva padla). Teprve později přidáte do hry zákeřného havrana a košík. Nebo jiný příklad, u batolecího pexesa nechte kartičky s obrázky otočené nahoru a takto hledejte dvojice. Teprve po čase otočte obrázky dolů. Hrajte s méně dvojicemi a další přidávejte postupně.
3) Nechte dítě vybrat
Pokud máte doma více dětských her, dávejte dětem vždy vybrat. Vždyť ani vy sami nechcete hrát deskovku, na kterou nemáte náladu. Naši kluci jich mají doma asi pět a vždy jim nabídnu všechny. Nebuďte překvapeni, že vám nastane období x měsíců, kdy hrajete pořád jednu a tu samou hru dokola. Anebo taky x měsíců nebudete hrát nic.
4) Nenechávejte děti vyhrát
Možná to zní jako tvrdá rada, ale na snadné vítězství se rychle zvyká a pro život je to zkreslující. Navíc tak trochu učíte dítěti klamu. Za nás, nenechávejte je za každou cenu vyhrávat. I prohry jsou součástí zdravého vývoje. Pokud je děti hůře snáší, zkuste nejprve tzv. kooperativní hry (tj. všichni táhnout za jeden provaz a spolupracují k vítězství). Příkladem takových her je kooperativní verze Ovocného sadu, ale i hra Úklid anebo Ahoj! Nočník. Od 4-5 let můžeme doporučit i českou hru Další, prosím. Kromě kooperativní verze obsahuje i variantu všichni proti všem. Můžete tak podle nálady střídat varianty hry.
5) Vybírejte hru podle zaměření dítěte
Tento bod se dotýká toho, co jsme psali už v bodě 1). Tj. sledujte, co zrovna děti baví a kupte raději tu danou tematickou hru, až když je dítě v senzitivní fázi. Máte ukecané dětí, pak jim pořiďte hry, kde se víc povídá, než hraje. To jsou například Nakupování či Lesní přátelé. Děti si rozšiřují slovní zásobu, prodlužuje se čas strávený nad jednou činností a postupně se dostáváte i k více „hracím“ deskovkám.
Máte stejně jako my malé nesoustředěné neposedy? 10 minut jedné činnosti je na ně moc? Nezoufejte, existují hry, které mají pohyb přímo v pravidlech. Dítě se hýbe a nepřímo tak i hraje. Je tím například česká novinka roku 2022 Pohybovka (navržená ve spolupráci s fyzioterapeutem), anebo s napohled nepohyblivým názvem Pojď se mnou, lenochode. Pro děti od 3 let do přírody na výlet doporučujeme hru Hurá ven! I tam jsou hry svižné a ještě v pohybu.
6) Za každou cenu nedohrávejte
Počítejte s tím, že hru kolikrát ani nedohrajete. U nás je maximum 5 minut a to už má už 3,5 roků. S Ovocným sadem jsme začínali v 18 měsících, ale poprvé zcela podle pravidel jej zvládl až ve 2,5 letech. A hrajeme ho stále, ačkoliv je to hra pro nejmenší, baví ho. Nově jsme přidali soubor Moje první hry, kde si vybírá podle nálady, co chce dělat. Kolikrát to ani není hra, jako spíš „zábavně-vzdělávací“ činnost. Holt, vše má nějaký vývoj a chce to trpělivost z vaší strany, jako ostatně u všeho, co se týká vývoje dětí.
Co říci závěrem?
Především nesrovnávejte vaše dítě s jinými dětmi. A to v ničem, nejenom v hraní deskových her. Každé dítě baví něco jiného. Jindy mu přichází jeho senzitivní okno na nějakou činnosti. Že jedno dítě zvládne ve 2 letech Příšerky ze skříně, ve 4 pak už Karak a u vás je k deskovkám odpor i v 5 letech? Tak třeba budete více tvořivé. Ono to přijde, když uvidí vás, že to baví. Děti se učí nápodobou,vidí, co děláte vy. Za nás na je důležité si najít společný rodinný čas nad nějakou smysluplnou aktivitou.
